Anotace: Pocit, který jednou každý okusí
Na tváři pramínky dávné krásy
zapoměl na pocit motýlků v břiše
už dávno nelítaj, plni spásy
pochcípaly vlastně celkem tiše
A s pocitem ranních nejistot
plni nevyvážených vzteků
rodíme se do hnilob
těch paralelních světů
A na slunci vrásky dne
i dneska to jde vidět
už jsou všude kolem mne
už nutí mne se stydět