Víko

Ležíš v měkké lóži,
s vyčištěnou hlavou,
děj se vůle boží,
s tou hlavou tuze plavou.

A mezi světem tě dělí,
to víko černé rakve,
co padá dolů,padá,
dnes chceš umřít mladá...

Dnes opustit vše živé,
odejít do věčnosti,
a víko rakve křivé,
zlomí ti tvé kosti.

Jak můžeš vůbec vědět,
co čekala bys tam,
kde se každý dostane,
a kde je každý sám.

Tak věz,že než to víko spadne,
ty pořád šanci máš,
na život,lásku,city,
já budu tvoje stráž.

Nemáš důvod nežít,
já vždycky měl tě rád,
tak otevři už stěží,
ten víka těžký pant.

Polez za mnou ven,
a už se neboj světa,
vždyť krása je tu jen,
a ty přec nejsi sketa.

Tak SNAŽ se přeci trochu,
já nechci mít rád sochu,
vylez,dělej,jsi srab,
už slyším jenom KLAP.