Letohrádek Hvězda

Munice dochází,
žold schází,
mé střevíce lesk ztratili,
uniformu bahno a krev zbarvili,
mám na těle rány,
jizvy jak vzpomínky...

prapor náš krásně rudý,
na něm Český lev hrdý,
vyšití stříbrnou nití,
špinavý v bahně leží,

tiše písničku hraji,
když o zeď jsem opřený,
na tu píšťalu moji,
o té lišče modrooké,
která je v Praze,
čeká na mě,
až dorazím zpátky k ní,

snad tu dívku mojí,ještě pomiluji,
ať zlaťáku dostanu spousty,
život je přeci jen krátký,
věcí nestihneme spousty,

mou ženou bude,
po bitvě,která se schyluje,
blízko letohrádku,
jenž jmenuje se Hvězda.