Přetvářka

Přetvářka

Anotace: Přetvářka jde ruku v ruce s námi jako milosrdná lež, ale nesmíme podlehnout...

Procházím se po chodníku
v matné širé dálce,
myslím na jednu upomínku,
přemýšlím o přetvářce.

Duše se mě ptá,
na smýšlení mé země,
srdce na povrch vyplouvá-
proč se to děje ve mně?!

Kdo může za ty rány?
Kdo může za to moře?
Snad Bůh či mi sami?
Proč míříme na Záhořovo lože?

To jsou všechny otázky,
není na ně odpověď.
Nejdou zrodit na zakázky,
snad jen u faráře-a to zpověď.

Zpovídám se sama sebe,
poznávám tu věčnou pravdu,
jedna strana peklo-nebe,
druhá ráj a nekonečné tabu.

Ač každý říká,
že přetvářet se neumí,
jedním dechem vítá
a druhým nás poraní.

Každý má dvě tváře,
třeba je ani nezná,
jednou se promění ve lháře
a pak ta změna je běžná.

Každá má svou dobrou stránku,
avšak se v ní skrývá i ta špatná,
ale jen jedna má obálku
a ta je velmi matná.

Navenek jsme ctižádostiví
a dosti silní,
ale uvnitř?
Jsme také tak neomylní?

Trápí mě nevědomost,
kdo se za oponou skrývá.
Snažím se poznat, ale
každým okamžikem se stmívá.
Je tma a já se topím v ní,
strach se z klidu stává,
slzy mi tečou po tvářích,
ale osud na mě pozor dává.

Opakem je slunce,
na tváři mi paprsek zanechá,
vlídnost a laskavost rozdávám,
na duši mě polechtá.

Jsme děti štěstěny
a také temna,
ač si to nepřejeme,
ani jedna tvář není levná.

A obě jsou v našich srdcích,
tam ony totiž žijí,
snad nás nezklamou
a černou propast míjí...
Autor svacinka.A, 17.09.2007
Přečteno 326x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí