Anotace: absence ideálů...odvykám od reality... věnováno Amálce, která už dneska odešla spát. Doufám že se ti vílo zdá...ty víš
kolikrát už jsem ti dnes říkala milá Frany
ať se tak smutně nedíváš
právě končíme s realitou a ve tvých tlapkách
...
nic než strach
*my totiž dnes nejsme jediní, to se ti jenom takhle zdá
že měsíc se nocí opíjí a oplzle sápe se po hvězdách*
nesměj se milá Frany
to se ti lehce může stát
s očima nahýma na lemu talíře
budeš pak do smrti pomalu umírat
syndromy vlčích máku se pomalu sklápí do asfaltu
a ty mi dřímáš na kolenou
znavená věčným povídáním,
a středečním sluncem co prošlo se oblohou na červenou
nevím to jistě tak proto se tě ptám
zdá se ti o rose a včelích touhách
s duhovým obrysem jak těší se na ráno
jak vyznávaj lásku půlnočním květinám?
* * * * *
(a tohle je hvzězdná obloha nad Havanou, ta kolikrát v noci tančívala s náma
než infekce moci stala se nakažlivou a ona vstala a jako první házela po nás kamenama)
Dalila pláče nad tvojí kolíbkou made in Sen
má bílá ramena oděná v bezvětří a nůžky za pasem
zrazená vlastníma rukama
neslyšně chvěje se
láskou
.
Usměj se!
A dej mi pusu
Na znamení usmíření
Se všemi nočními běsi
Není tajemství
Že narozením
Začínáme pomalu
Umírat
Ale ještě máš spoustu času
Než začneš obcovat
S tou rachitickou stařenou
Nadechni se noci
A zvedni ruce
Ke hvězdám
A nasaj do sebe všechnu tu sílu
Tu sílu
Žít
Prosím
... mě tak napadlo ... :-)
24.09.2007 10:16:00 | JardaCH
když ti dojdou slova a nemáš co říct...neříkej nic...
mlčím a doufám, že bude líp milá Rozinko:)
20.09.2007 16:07:00 | Lizzzie
sakra, Rozi, napsala jsi už spoustu básní a stejně mě pokaždý znova znova otevřeš pusu dokořán, tak, že zírám, přímo čumím.... a nevim jestli rozumim, asi spíš ne, ale...
první hvězdička je docela síla.... měsíc...
19.09.2007 22:21:00 | Trdlo