Podzimní

Rozcuchané nebe frajersky učesalo svoje mraky.
Na své ranní cestě halí se do bílýho mlíka.
Snílek, ten věčný hlupák a blázen
snad si nemyslí, že už začal podzim...
Do vlasů padá mi barevný přeliv.
Chci se líbit,
v době Oranžových západů,
Modrýho zrození,
Zelenýho vinobraní.

Cyklisti už pomalu odkládají svoje šlapky,
servírka Edita přestává nadávat
na spařený židličky,
vinotéka puká ve švech bílým domácím.
Zavařuji zásoby na zimu.

Tak končí má letní sezóna.