Ničím to klidný ticho kolem nás,
už mě to dávno nebaví-
Ty tvoje řeči kousavý
studěj mě stejně jako mráz.
A víš co? Ty už mě taky nebavíš!
Vždyť už mě sotva pozdravíš
- a pak jen vyčítáš,
-všechny mý chyby počítáš…
Noc už je stejná jako den,
ten tam je úsměv ten,
co vždycky prozářil tvou tvář…