Kámen zakrývajíce jméno hanebnosti

Kámen zakrývajíce jméno hanebnosti

Jsi snad kárána? Pojď blíž, nech mě sejmout háb studu tvého nechť pohlédnu na nevinnost kůže tvé a odlesku její aury….
Kámen nic než kámen, leč omyl se potulně vkradl mezi nás.....
Pravda že? Vniká do tebe prostor, ne já, pakliže jsem k tomu byl zvolen, počkám tedy.
Je to možné? Nebdím? Vzdušná sféra usídlila se v rouši tvém a ač nechtíce do stavů válečného uvedla pokušení mé.
Vlna emocí se náhle zvedá, polární záře měnící se v hladovou zmiji uštkla poslední rámec čistoty tvé
okovaná bariéra tak náhle padá.....
Bezvědomí dostaví se náhle......
růže s krystalickým jedem usídlí se v těle tvém

Hledáš-li sérum jenž pomoci může ti jest,
procitni zpět!!....
křišťál již dávno ovládnut byl, odleskem matným...