Anotace: Sáhl jsem trochu hlouběji do nedaleké minulosti.. :) a vytáhl tuhle (pro mě) mnohovýznamovou věc.. až z června :)
..
Zítřky se usadily na květech
..uzavřených rudých jizvách
které pod vodou zbělají
nenuceně
každý pátek jako vždycky
šeptají
Je to tak nukleárně žlutý den
..schovaný pod kloboukem
a ruka k ruce přitisknutá
když modlím se za lehký..
vánek či mrak
Je to zkrátka tak..
Lesy se mění na pastviny kouře
jiskřičky deště snad za úsvitu nikdo neoželí
a pokud ano, vypukne bouře
krásná srnko, utíkej..
..ať tě nikdo nezastřelí
..
úžasně nenadějný...
30.09.2007 20:34:00 | Trdlo
střed básně mi někam uniká, ale vím, že jistě jsou čtenáři z blízka i z dáli. první strofa mi už o něčem vypráví a poslední mluví zcela jasnou řečí, krásně, čistě, naléhavě - to je to, co se tu cení. čaruješ barvou všemi směry, náruživě, zdá se, náramně se mi líbí kontext křehkého květu a surové jizvy, nukleární žlutá potom oslní.
a pointa, tak jak jsem si ji uchopila já, je čarokrásná.
24.09.2007 19:56:00 | grygaruv atelier