Anotace: Stejná jako ostatní a zároveň úplně jiná.....
Lidé zalezlí v barácích
Upírají prázdné oči z okna
A sledují jak zem se hrne do pekel
Jen tak...Nečinně sedí a koukají
A když jim řeknete "Dělejte něco!"
Tak začne revoluce
/Která se zapíše do dějin jako správná a velká událost/
A zatímco ďábel mne si ruce
A bůh nevěří svým očím
Všichni čekáme
Na nějáké spasení
/I když víme že žádné nepřijde/
Lidé se jen dál a dál
Znovu rodí
A opakovaně umírají
Nevšímají si ničeho jiného než sebe
Jídla
Make-upu
Televize
Peněz
(Špatné) politiky
A bulváru
A jak tak svět si klidně spěje ke konci
A lidé marní čas
Tak oblaka jakoby bez povšimnutí plují dál...
Jasně, všechno je pomíjivý...stjeně je to ale zvláštní pocit, že tu jednou nebudu, ale slunce bude svítit dál...je to tak samozřejmý, jenže stejně si to dokud jsme naživu neuvědomujeme...takže díky za připomenutí:-)
Dobře si to vyjádřila...
13.10.2007 16:15:00 | paranoidandroid
pořád jsou tak uvěřitelně krásná pro básníky
staré a přicházející
jako pravda
jako lež
jako všechno, protože všechno má tu svoji cenu :-)
Mám ráda Tvé básně, lžičko :-) :D
05.10.2007 17:03:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
já bych Bohovi dala velké B, nevím proč... Ale jinak se mi to líbí, ,,volný verš" :)
30.09.2007 10:12:00 | její alter ego