Testament II

Loutna beze strun hrála mi píseň
o kráse, která se rozdala poli,
Samota pro lidi je nechtěná přízeň,
Zahrada bez květu trpce nás bolí.

Zpívala a slova usedla v srdci,
Do dlaní schoval jsem z křídla pel,
Něžný cit chovaný k matce i otci
Jejich hlas na cestu v uších mi zněl.