Veverka

Rád vyprávím o veverce
Jak háček navíc v dětském slově,
jen čumil smutné při veselce
žila u nás na hřbitově

Čerstvé vždy prosmýčila věnce
když vzdaloval se hudby hlas
a na hrob zahrabala mělce
oříšek, to pro nouze čas

Já sny spřádal o mylence,
že podobu jí mág zlý vzal,
a tajně sahal do kredence
kde pamlsek se ukrýval

Kraj zbělel štětcem od umělce,
mráz se tisk na tváře soch,
s ostychem malého smělce
já hledal stopy jejích noh

Spěl čas, již nejsem za mládence,
zas spatřil jsem ji, skotačící,
při smuteční cesty znělce
s čerstvou vdovou po pravici

Nit vzpomínky již vede tence
k dětství s citem pro zázraky,
teď ruce vplétám do růžence
Kde hřbitov byl, jsou paneláky