Anotace: ...Příběh jednoho klauna...
Klaun po městě šel
a snažil se smát,
ale duše plakala.
Procházel jiným městem zas
a pusa zpitvořená do úšklebku,
ale ústa se už nesmála.
Pak procházel loukou
a nesmutnila jen duše,
oči plakaly.
Klaun, on chtěl se smát
pak ale nebylo čemu,
hole ho vyhnaly.
Chtěl jen rozdat smích,
ale nebylo pro něj místo,
nikdo nechápal
nechápali čemu směje se,
do ruky vidle a na čelo vrásky
a klaun tápal
obličeje za okeními tabulemi
jasně ukázaly kam má jít
a on šel
Snad najde za loukou místo
kde bude na smích čas
on ho měl.
Pripojuji se, nadherna basnicka k zamysleni. Ma hloubku. At je jednou tvuj klaun stastny a pochopeny.
03.10.2007 20:45:00 | Isobel
nadherná básnicka.....hodne sem se zamyslela pri cteni...dekuju zes ji napsala...
02.10.2007 17:05:00 | kaaamiiii
smích je to nejduležitější( spolu s láskou), co máme! Tak bychom od toho neměli utíkat. Moc pěkná básnička, škoda že jsi to osatní smazala...
01.10.2007 17:32:00 | Muta cum liquida
nejde o to aby se to chápalo stejně jako to chápu já. Tak jak si myslíte že jsem to myslela tak to bylo myšleno. Hlavně jde o to že je smutné neudělat si čas na smích a považovat jej za nedůležitý
30.09.2007 21:58:00 | confused.princess
je smutné, když se chceme smát a není nikoho, kdo by to pochopil a přijal..Nikdo nezná smích našeho srdce...
(asi jsem to nepochopila)
30.09.2007 21:55:00 | Me and you and all the others