Anotace: A když ta slova padla tak nešla vzít zpět.
V létě za prostěradlem
ještě mokrým
stínohry pro zasvěcené
studí mě vzpomínání
na chladné večery
u prázných slov a bytů a
lahví
Dneska na mě mrkla paní v tramvaji co na hlavě měla plastovou korunku pro princezny
A já jí záviděla
I když zasmrděla celý vůz
Zase jsem se jednou
slila s inkoustem
a nad ránem
řezala žíly čerstvou čtvrtkou
a jak je to teď
Ten Stav
Pořád jsem svobodná
alespoň v občance