Obraz

V pokoji s ponurou lampou
visí dva obrazy naproti sobě.

Duše schoulená uprostřed postele,
kapky dešťě stékající po zdech,
pohrávající si s myšlenkami
na neúnosnou stupiditu situace.

Ležím tu, na sobě pyžamo s krásnými hnědými medvídky,
na stole bonboniéra,krémy na odlíčení
všední, zevšednělé věci.
Topení studené, chlad a zima
zebe víc, než myšlenky na ztracenou lásku,
která mě nedávno tolik hřála.

Lístky stromů dostávají žlutou barvu,
choulí se do hávu nevinnosti,
nepřítomný, nechápavý pohled obrazu,
který z nezadaného,
nikým neosvíceného pozadí
prostupuje skrze mě
do hloubky začínajícího podzimu..