Němá tvář
Němá tvář
Měla jsem sen.
Byl beze slov.
Milovaná osoba (se zhasnutou svící)
jako němá tvář.
Byla jsem u Přítelkyně.
Přišla černá návštěva.
Nezavřené dveře.
Hned stála uvnitř.
Sedla si v koutku.
Já o ní věděla.
Bezzubý rozhovor.
Noční čekárna.
Ráno jsme vstaly.
Úklona před bojem.
Kosa se zaleskla.
Kdo šel PRYČ?
Dvě tváře.
Jedna s kápí přes oči,
druhá němá.
Zvíře.
My zůstaly TADY.
Já v rozpacích,
Přítelkyně s pláčem.
Moje vědomost.
Vždyť přece ... můj sen.
Byl beze slov.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tjn zvířata někdy ukážou víc lásky než lidi. Ale přiznám se, že mi už nejaká chybí(zvířata jo). A jen se bojím, kdo z mých dalších zvířat bude na řadě... Kdo padne pod kosu...
11.03.2008 22:10:00 | Cassée Moteur
ach...krásné a smutné...mám ráda poezii bez veršů...já sama takovou napsat neumím.
06.01.2008 11:08:00 | Lady Carmila
Elis, zvíře ti někdy ukáže lásku daleko víc než člověk. Já bych bez kočky taky nemohla být. Děkuju. a že to bylo napsaný o zemáku=) Opravdu inspirující hodina=))
02.10.2007 18:48:00 | kryndy
Tak to je něco jinýho! Teď hodnotim dílo z uměleckýho hlediska. Fakt super, spád to má, fakt SENZA!!!
Ale pak je tu ta faktická část. Asi není co dodat... Asi se na mě lidi koukaj divně, když oplakávám "pouhé" zvíře. Jenže není zvíře jako zvíře... Všichni ví, že mi chybí...
02.10.2007 17:59:00 | Liss Durman
