Houpačka smrti
Houpačka smrti
Anotace: ...tak to vidím já...
Něco se houpe u stropu blízko,
není to vysoko, není to nízko.
Tělo se houpe tam a zpět,
jazyk z něj trčí jak rudý květ.
To tělo na krku provázek zdobí,
jen přílišná těsnost trochu ho zlobí.
Poslední záškuby mrtvého těla,
dýchání dávno hruď s úlevou vzdala.
Nevidíš, neslyšíš, vše už je pryč,
konečně našel jsi ke klidu klíč...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk28.01.2008 06:50:00 J.Švihovský
Nemám rád básničky, které nějakým způsobem opěvují sebevraždu a přečetl jsem jich na toto téma moc. Vzpomínám si, že když jsem byl mlád, také jsem párkrát trpěl, ale nikdy jsem nepsal o kráse nebytí. Jen jedna věta mě kdysi zaujala i když velebí smrt je to od Jacka Londona z knihy Marti Eden: " Zbaveni smyslu žití, štěstí a naděje, vzdáváme bohu díky, ať kdokoliv to je, že vždycky čeká, věčná smrt na člověka a sebedelší řeka do moře dospěje.
