Tepe ve mně život
svou přítomností
slyším hodiny
hodně blízko
obcházet svůj kruh
i smrt
ve mně dýchá
plícemi budoucnosti
ve stínu od přesliček
tvář nastavuji dřímotě
Bouří ve mně oceán i poušť
jsem den šero i svit
bolest ani strach necítím
a do dálek společných
odhazuji přelomenou tíhu
větru minulosti
Změna? Strach přelomen? A smrt v zátylku? Sakra. Mám pro Tebe už 14 dní rozepsanou báseň... nějak se mi nechce ji dopsat... protože je tam i to smutné... achjo...
05.10.2007 12:47:00 | Levandule
Jo, byla bledá ale taky přišla o hlas, máš pravdu: zpívá se tam Bledá.... :-))
05.10.2007 12:02:00 | Jarky
Jakobych to slyšela na podiu Národního divadla: Ó, Rusalka nebohá má němá... v bídě světa stvořená...Rusalko nemáááááá
výborně, angažujeme
05.10.2007 11:57:00 | Jarky