Země vydechla stříbrnou páru přeludu
přistála
na lesklých křídlech dravých ptáků
rozehrála struny větru a barev
šílenstvím zní tichý alt
rozedranou tmou básníků
jas noci postupuje
prostupuje
svobodou nahé lásky
do hlubokých výšin sešikmených nebes
všudypřítomná závrať času
mění
podobu osmého slunce
v motýlí hodinu.
slunce osmé, to čas je bez měření
kdy obzor končí jen svým začátkem,
již netřpytí se život planým pozlátkem,
toť osmý den, co nastal při stvoření
***
J.s.
10.10.2007 09:27:00 | j.c.