testament VIII

Přes brány města letěl anděl,
kdoví proč křídla spálená měl?,
Přes brány ráje letěl anděl,
proč prchal ani Bůh sám nevěděl.

Z posledních sil se snesl na zem,
zpodobněn do bílé labuti,
Kdosi si řekl je to blázen,
chodit mu není po chuti.

Utíkal a pálil za sebou mosty,
z kamení stavěl kol srdce val,
Smuteční nálada šat nosí prostý,
Slova nám vítr už dávno svál.

Pravda se halí v rubáš bílý,
Jediný zákon je boží řád,
Jediný strom kořen má shnilý,
Ten učí nahotu studu se znát.

V duši nás pořád první hřích pálí,
ve víře stále jseme nestálí,
pro hanbu člověka z ráje ho hnali.
Proto mu křídla odňali.