Odpusť

Noc zestárla
hořce vyrytými vráskami
v ozvěně
příliš silných vín
vteřinou vzájemného odcházení

-žádné něžné vzkazy
jen pomalé vymírání
posledních prosících slz
v koutku úst
tisíckrát rozepsané slovo sbohem
na bílém stropě beznaděje
přílišného střízlivění

Odpusť!
ale stýská se mi
po zlatavých dotecích
radostného odříkání
po bolesti nežně svírající
po něze bez příčiny

tebou už necítím
zranil jsi mě příliš
na náhlá odpuštění
na neurvalé bezejmené touhy
tvých nelaskavých návratů
ve zběsilém tempu

...už není čím slepovat
střepy rozednění...
řez noci ještě pořád...
příliš krutě...bolí