Sedím v hotelové recepci,
nad vchodem čtyři hvězdičky,
klimatizace decentně šumí
a recepční s přišitým úsměvem.
Podvědomě přihlazuji dlaní vlasy,
košili pomačkanou z auta
a myšlenky…
Tiše čekáme
a vteřiny na stěně odměřují čas
v New Yorku
v Tokiu
v Londýně…
Kolik hodin je asi venku za dveřmi?
Podívám se na hodinky…je pozdě…
o pár minut…
Za sklem recepce defilují
obyčejní lidé
občané
obyčejné metropole
a já sedím sotva pět metrů od nich
v jiném světě
na Marsu…
Sedím v hotelové recepci,
klimatizace decentně šumí
a čas v New Yorku, Tokiu i Londýně
dál neúprosně plyne.
Jen tady uvnitř
zastavil se
čas…
Když se zastaví čas, tají se mi dech, co bude, až se zase rozeběhne ...
18.11.2007 10:38:00 | NikitaNikaT.
... také se někdy vyskytuju ve vlastním časoprostoru ... někdy dost často ...
12.10.2007 08:08:00 | JardaCH
to znám sterilní prostředí, sterilní společnost, ještě že to vždy zachrání hotelová kavárna a její ranní snídaňový bufet :-))
11.10.2007 10:29:00 | Jarky