Plač!

Plakej, nebe
Pro stromy plač
Pro každý list a záhyb kůry
Jako mozolnaté rozvrzané prsty
Spěchající po klavíru do ticha

Pro nás ne!
Však taky nač

Plakej, nebe
Pro stromy plač
Pro dřevo rozpučelé a každý další květ
Jako můj soused v sobotu ráno
Když mu dojde rum
(pak sprostě nadává slunci a mě to mrzí, protože já mám slunce vcelku rád)

Po nás plivni
Na nás karabáč!

Plakej, nebe!
Kvůli stromům, jenom kvůli nim
Pro kořeny zastrčené jako zmije do země
Rozhoď déšť po polích
Ať se jím půda nasytí… jenom něžně prosím
Jako když se muší nohy projdou po žárovce v naší staré kůlně…

A my?
Nás utop v kýbli!
Jako koťata
Tak to dělal Honzův děda
Jen jestli můžu poprosit o laskavost
Chtěl bych nějakej barevnej
Hlavně ne ten co míval Honzův děda!
Ať aspoň ten konec je veselej..