Konec

Anotace: Myšlenku této básně jsem v hlavě nosil poměrně dlouho, trvalo mi, než jsem jí dal na papír...

Otrokem své nenaplněné touhy,
jak červi požírá mě
Smutným klaunem za oponou,
snad je to jen klam pouhý
Zvon hlasem bije do noci temně
Síly něhy smutkem hynou

Omámen prostupující půlnoci
Kamenné stromy k černotě tyčí se,
za tou kamennou zdí.
Zlomená vrba zhoustla krkavci.
Černá mlha s křížem snoubí se
smutně pohled do tvých očí zní

Pán v kápi otvírá svou zahradu,
jdou si pro další...pro mě
Uchopí mě za studené ruce
Tam patřím, za kamennou ohradu
Hlasy jejich zní tak mocně,
je to poprvé, naposled´,nikdy více

Hrobové ticho trestá zvon,
ten pod křížem zasazen
Živí tu nemají místo
Začíná umrlčí hon
Troubí lesní roh, jsem odhalen
Chtěl jsme tu být, odcházím přesto

To ticho!Hlasitě mě přikrylo
Neodcházej!Jen pro tu chvíli
Cítím na jazyku chuť rtuti
Už žádné bude, už bylo!
Krkavci ředí vrbu svými křídli
Hřejivá svoboda smrti...