V řasách kuličky mokrého hrachu,
tělo ztuhlé bolestí,
v nohách hromádky šedého strachu,
před sebou své rozcestí
Nechat své tělo tiše skomírat,
nebo risk operace,
sobě i jemu další šanci dát
pro mocné integrace
vzájemnosti
V prstech prakousky bílé postele,
cesty trpaslík hlídá,
nemoc jen ve zpovědi v kostele,
duše budoucnost snídá
Strach ustoupil sestře statečnosti,
čtyřlístky kvetou z dlaní,
hliněným pocitům řekli dosti,
nebudete v tom sami
i bůh se klaní
vaší vzájemnosti
Trpaslík před oknem
sám tady stojí
o svoji Sněhurku
možná se bojí
Že vlasů délka
je na bolest krátká,
ví tahle včelka
... i vy kůzlátka ...
*- ... důležitý je udělat rozhodnutí ... a pak již není co řešit ...
24.10.2007 15:16:00 | HarryHH
Krásná báseň, taková fakt pocitovka, hodně jsi mi jí připomněla, záda mám v jednom ohni bolesti a to nemluvím o krku a hlavě ... mno jo, jedno jde s druhým.
14.10.2007 15:12:00 | NikitaNikaT.
...zajímavé myšlenky ...jen s tím klaněním si nejsem zas tak jistý ...
12.10.2007 13:40:00 | WhiteSkull
dneska jsem tu nějak dojatá, skoro u všech co jsem zatím četla...snad konstelace hvězd...dojatost navozuje nádhera...ta tvoje obvzlášť
12.10.2007 08:38:00 | Lota