Divocí koně

Prší..
ticho se snáší na krajinu....
Pláče..
nebe pláče..
snad lítostí nad beznadějně šedým světem..
A najednou..
slyšet je dusot černých kopyt,
divocí koně
jsou snad přízraky jen?

Ladná těla vzpínající se
vstříc bouři.......

Svoboda ve vlající hřívě...
Hrdost uložena na lesklém těle...
Láska a věrnost v duši...
spojená ve vznešené šíji
s intelektem...

Chtěla bych být divokým koněm,
nespoutaná jako dnešní bouře...
bez okovů této doby...

Běžet světem.