Uprostřed polí...
a malých políček,
bílý kůň stojí,
vlastně jen koníček...
a kopýtkem svým
poťukává...
pak sejde dolů k vodě
tam kde víly chodí...
a kluci z vesnice
mělčinou se brodí...
Poslouchá zvony
na věži kostelní,
je ráno,
vesnice vstává...
Za starou vesnicí
hlavu svou skloní,
až půjdou lesníci
zamávaj´ koni,
čepicí s větvičkou
pozdrav mu dají,
možná to nevíte,
ale koně se
na pozdrav
usmívají...
Až jednou potkáš
bílého koníčka,
možná si vzpomeneš
jak byla ta písnička...