POVZDECH

16.10.2007 08:46:00   Blázen? =)

Já třeba bych si moc rád pamatoval tvůj úsměv.... =)

15.10.2007 22:10:00   isisleo

:-)))..úsměv číslo 3..

15.10.2007 21:05:00   Aťan

Já se kolikrát sám sobě tak směju, až Janu za břicho popadám...

15.10.2007 19:11:00   Bíša

Je třeba se smát i sám sobě...

15.10.2007 11:29:00   umělec2

Když já to tak nemyslím, myslím. Já se směji pořád, rád a všemu. Tu tomu ondy i onomu.

15.10.2007 10:46:00   Bíša

Smích léčí...

15.10.2007 10:45:00   Judita

umělec2 - S tím asertivním chováním máš do jisté míry pravdu, ostatně nejlépe to vystihl Al Capone: "Laskavým slovem a namířenou pistolí dosáhnete mnohem víc, než jenom laskavým slovem."

Co se úsměvu - byť krapet křečovitého týká - musím sama za sebe uznat, že v době, kdy mi šlo vše jak po másle a já se honila jen za prachama a bůhví za čím ještě, jsem se nejspíš na lidi kol sebe příliš neusmívala - ocitnuvše se tam, kde jsem čili v p.deli, a přemisťujíce se MHDéčkem, pozoruji s úžasem ty mraky zavile se tvářících jedinců a bojuji proti depce a mračnům jediným mně dostupným - páč zadara - způsobem: snažím se usmívat... a - světe zboř se - spousta podmračených ksichtů se najednou též pousměje... A vtom okamžení se mi život zdá snesitelněji hořký!

15.10.2007 09:49:00   umělec2

S asertivním chováním a věčným úsměvem žít může jen debil nebo američan. On má křeč ve tváři, ta mu duši přetváří. Špatný den, noc, život. To ne já, to oni za to mohou. A ještě se na ně usmívati mám? Nebudu, tedy dokud tady budu. Jen já vím, jak je to s ním, s tím mým úsměvem.

15.10.2007 07:46:00   Aťan

Mě zvonivý smích hyzdí z profilu. :-))

15.10.2007 00:20:00   jedam

jo jo máš svatou pravdu...