NikitkaNika

Všechny majáky širého moře,
jež svítilnička rozžehla,
měly by vyslyšet mé přetěžké hoře,
jež doutná jako svíčka sežehlá.

Každičký strom, stinného lesa,
jež ve vánku tiše ševelí,
měl by vyslyšet, jak bolest má plesá,
když na trati vláček kolejí.

Ačkoliv se trápím, chřadnu a blednu,
bezmocí třesou se mi ramena,
po těžkém pádu přeci se zvednu,
netoužím tlouci si kolena.

A snad až jednou, bude zas dobře,
životu pohlédnu do tváře,
hrdě a s úctou odvětím moudře:
"čas, ten bolesti zlé ukáže."