Anotace: v noci mě probudila můza a tohle mi pošeptala do ucha...a tak to tu máte
Kdysi jsem vypěstoval
v zahradě svého žalu
květinu nejkrásnější
Hrál jsem jí na píšťalu
Písní jsem odháněl vše
co by mě mělo bolet
V noci jsem nikdy nespal
a napsal pro ni sonet
Jak už to s kvítím bývá
odkvetla velmi záhy
však ani tehdy jsem se
nechtěl otočit zády
Všechno je pomíjivé
i moje sonety
Do dlaně trn jsem vzal
a spal s ní navěky
Ahojda.Moc pěkné a pravdivé.Připomíná mi to sen.Člověk jich má spoustu,ale někdy je obtížné vytrvat a nevzdat jej,jít navzdory všem překážkám,šrámům a trnům.Opravdu moc na mě zapůsobila.
28.10.2007 18:11:00 | Akrij8
Jen aby se ten trn nezadřel až moc hluboko pod kůži. Krásná. Růže, zahrada a noční vstávání
23.10.2007 18:39:00 | prostě Zuzana