Samota

Samota je lék pro duši,
však dokáže i zabíjet.
Někdy člověk sám netuší,
že během chvíle samoty
zestárl náhle o sto let.
Nikoho nezajímá,
jak mu je.
Někdo snad ani nevnímá,
že tu vůbec ještě je
další člověk.
Proč pávě tohle nejvíc bolí,
že se nezeptají:
"A co ty?"
Požádejte mě o cokoli,
však ani o minutu samoty.
V samotě každá duše zmírá,
neboť přemýšlí a touží.
Pranic nepomáhá žádná víra,
jen pro ty myšlenky se souží -
pro plané touhy, naděje,
že někdo třeba vzpomene si,
že tu vlastně také je
a není jenom jako listí,
které spadne, foukneš a vzduchem odpluje,
že je bytost, která cítí,
že je bytost, která miluje.