Vepsaná
Vepsaná
Ve věži hradu
uprostřed chladu
čekám.. a vládu
má Mistr Čas…
Dík jeho řádu
prosím o radu,
jak bránit hladu,
jak pádu v past…
Že tě dál v srdci mám,
to dávno už víš,
dík modlitbám
mne uslyšet smíš,
zdi mého hradu
navzdory chladu
řeknou, snad uvěříš…
* * *
Jsou mlžná ticha,
kdy srdce slýchá,
jak steskem dýchá
voda i les…
v převleku mnicha
zvolna vysychá
slza, já míchám
lék na bolest…
Vždyť je dál třeba žít
a dál slavit den…
dál loukou jít,
dokud voní zem…
uprostřed ticha
tvé srdce slýchá
od mého:
"Tady jsem!"
Komentáře (19)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk
"Stíny dní
a stíny zdí,
loňská tráva,
ztichlé hradní nádvoří.
Zašlá sláva
a přísný klid,
starý příběh,
který dává této písni právo znít...
Je to příběh jedné dávné sázky,
je to příběh jedné velké lásky
z doby růží a krásných žen,
je krátký jen
je to možná jenom báje psaná
stářím hradních stěn..."
(Příběh jedné lásky - Petra Černocká 1975)
22.10.2007 09:41:00 | G.P.
Tam v bílé pláni,
stín za svítání
skráň s pláčem sklání,
prázdnou má tvář.
Květ šípku v dlani,
trn jenž ji zraní…
Ano ta píseň je nádherná a tvá slova jí neubraly na kráse.
Já od Klíče miluji:
Z předsudků svleč se,promoklas.
Naboso budem brouzdat v sobě.
Po vodě rozhodíš svůj vlas.
Útulně vlhce bude v nás…
Mávám...:-)
22.10.2007 09:03:00 | kouzelníček
