Malý Míša

Cupitaní dětských nožiček,
Hlasitý smích a rozkošné žvatlání.
Stavby z dřevěných kostiček,
A malinké ručičky, co Tě pohladí.

„Mámo požól!“ – autíčko jede,
Malý opravář vešel do kuchyně.
Za punčochy šroubovák s nádobku oleje.
Odborně, rozbitou linku opravuje.

Odborník na všechno,
Všude byl a od všeho má klíče.
Opraví to i ono,
prostě vše, co domácnosti se týče.

Znaleckým okem, linku si přeměří,
očkama koulí, závadě nevěří.
„Paný, uv vim fo tomu chybý!“,
„Máte plavdu je to lovbitý!“

Diagnozu stanovil, tak co ještě dál?
Pro notýsek s tužtičkou hned utíkal.
Vypsal si paragon, za opravu,
„Paldon paný, ale mufim uf domu!“

Tyčinka odměnou, „Paný kuji!“
„Pídu se podývat! Paný slibuji!“
A rychlostí blesku hned před telku,
nesmí propásnou přeci Alenku, v říši Divů.

Únavou vysílen padl mi bojovník,
ušmudlán v pemprskám, malý uličník.
S medvídkem v ruce a v druhé s tyčinkou,
vstoupil teď určitě do kraje s Alenkou – do říše snů.