Krajinou snů
Krajinou snů
Poslední skřeky z úst
derou se na povrch
v uzavřeném běhu nočního usínání.
Němé výčitky,
smáčené bezbarvou krví,
prázdné dotyky
uvězněné v ještě prázdnější
lahvi od Whisky.
Jako šváby se sami sobě smějí,
své ošklivosti jsou si zřetelně vědomy.
A hřbitovní kvítí, odkvetlé, zaprášené
nahradí nové věncoví zelenými jehlicemi poseté.
Bezbřehé duše bloudí v tichých místech
svého osamění, zapomínají na své nebytí,
krůček po krůčku zhasínají,
plaménky hvězdiček po mléčné dráze proplouvají,
stojím v dlouhém zástupu
na místě s nápisem VNITŘNĚ NEVIDOMÍ...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Máš pravdu, když se ze smutku nemohu vykřičet, tak se z něho vypíšu.A tohle podzimní počasí mi jen k tomu napomáhá.
25.10.2007 22:07:00 | HannyJanny
Krásná - koukám že ten podzimní splín padl na nás všechny.
A proč psát o štěstí a krásných věcech - pokud je opravdové tak ho přeci prožíváme každým okamžikem a ty básně šeptáme tomu druhému - pomíjivě a pokaždé jinak.
Jen ze smutku se člověk musí vypsat pokud neumí hlasitě křičet.
25.10.2007 05:38:00 | Lucie Teru
máš pravdu o smutku se píše lépe aspoň mě a nebo ve smutku o radosti... je to divný:( nu ale jinak krásny!!:)
24.10.2007 18:23:00 | Kirsten
Píšeš smutně, ale krásně! :-) Myslím, že podzim má vliv na nás všechny...takové intelektuální období :-)
24.10.2007 18:19:00 | Chancer