Neslyšená

Směješ se mi do očí
Vím to, i když nevidím Tvé rty
Co si asi myslíš o té holce,
která leží pod Tebou
O té hloupé holce,
která vůbec nechtěla vcházet do tohoto pokoje,
ale měla zůstat zamčená na veřejných záchodcích

Seděla jsem tam na studené dlažbě
a mé bosé nohy se něžně dotýkaly spadnutého ručníku
Pak jsi přišel Ty a opatrně,
jako bys v ruce držel plátek zmírající růže,
mě zvedl
Milovala jsem Tě za to
A teď tu ležím a vzpomínám,
jak ke mně ta stěna na toaletách byla přívětivá
A já ji zradila
Stejně, jako ještě toto ráno zradíš Ty mě