Večer melancholik
Večer melancholik
Popíjim kávu
s krystalkami cukru
co dle mého vzoru
nevydržely být tvrdé
zakládám do šanonu
své další malé obavy
dívám se na růžovou labuť
uprostřed šedivého jezera
představa někoho jiného
Vykládám se do rámu večera
snobské mouchy si mě fotí
visím několik tvých stop nad zemí
žiju bez křeče nekopu nohama
jak by se mohlo zdát
V tónech instrumentálních draků
plyvajících oheň z hrdla
v sídlišti reprobeden
chci se ztratit a nebojím se
zanechávat za sebou stopu
dnes večer mě nebude nikdo hledat
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
... daleko větším uměním je vycházet sám ze sebou ...
než s lidmi okolo, ....
.... a když se to naučíme, .... tak odměnou nám jsou procházky ve světech vyvolených ...
*- ... nevýhodou je ale, ...
... .... že vzhledem k vysokým nárokům, nebývají příliš zalidněny ...
29.10.2007 16:46:00 | HarryHH
... ty můj malancholé ...
... já si tě najdu ouplně všade ...
... tvůj cholerik ...
26.10.2007 08:35:00 | Marcella
