Tak šel čas..
Tak šel čas..
Než narodil ses
/to bylo tehdy,
když nad naším krajem
dělali čápi,
vrány nálety/
Splétala jsem Ti
z vlny
/či hedvábí/
ponožky
/pro štestí/..
Ať tě na svět vyprovází..
A jednoho dne
/čas ve vodu se proměnil/
poprvé ses na nohy postavil..
A já znovu
/po večerech/
dostála jsem svému slovu..
Jednu ponožku
a druhou
upletla Ti..
Léta letěla,
naše těla se měnila..
A teď,
má vůbec cenu,
znovu ty ponožky plést?..
Proč vůbec se ptám..
Promiň,
já jen zapomněla..
"Vždyť jsou
pro štěstí"..
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
tak to zůstávám rozpačitě stát,
nějak se mi pletou nohy ...
asi jsem při čtení měla větší pozor dát,
nebo už jsem ztratila všechny múzy vlohy
únava mi bere dech
a čas mě neúprosně tlačí
tak s klavírem na zádech
tančím v semestrální smrti křeči
30.10.2007 14:53:00 | ni.va
byla by škoda je přestat plést...
28.10.2007 12:56:00 | Trdlo
ponožky se hodí až bude santa bo ježíšek rozdávat dárky :-)
čím víc tím líp
27.10.2007 00:43:00 | blue
