Návštěvnost
Povídej
Povídej
Anotace: No co tu napsat.. Moje první básnička...Psanci znají :-)
ale smutek v sobě máš.
Tak už povídej, přec nejsi lhář.
Co tvé srdce tají,
od svítání do svítání?
Co trápí tvoje naděje?
Proč nic hezkého se neděje?
Slzy zakalily tvůj zrak,
ani doktor nepomůže pak.
Žít život, který jsi žil.
Jak šťasten by jsi byl.
Víčka povadlá a koutky tuhé,
nerozveselí ani druhé.
Tak usměj se přec,
i když je to těžká věc.
Nadechni se a povídej.
A ty druhý naslouchej,
Dobré rady potom rozdávej,
ale velké dary za to nečekej.
Jenom úsměv a záři v očích,
V objetí to všechno končí.
Vidíš, svět není jenom žal,
tak jak se zpočátku zdál.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNa prvotinu dost dobré!!
25.02.2008 20:57:00 | come-past
piš, piš, piš...:-)
08.02.2008 12:52:00 | el viento
Tak usměj se konečně..!
10.12.2007 20:15:00 | slepý tambor
Není to špatné, souhlasím...
27.11.2007 07:08:00 | Pišák
jéé na první básničku...je to krásné:-)
24.11.2007 12:41:00 | Lady Carmila
Souhlasím, trošku to okořeň, dej tomu šmak, ne jenom sůl, ale i jiné koření patří do jídla, stejně tak i do básní a bude to super!:)
20.11.2007 06:57:00 | sluníčko sedmitečné
Prvotina? Jo je to pěkné. I když se mi to zdá chvílemi trochu kostrbaté, ale to vůbec není výtka, navíc oproti mojí prvotině je to jistojistě špica=) takže se jdu podívat na ty psance.
07.11.2007 14:20:00 | Já Esther Ruth
No vidíš že ti to jde! Jen tak dál!
26.10.2007 19:59:00 | Bůchví...