Jací jsme

nedokáži zpívat lidem,
písně naplněné trápením,
těm co zavazují slibem,
že život nezmění se v zapomění.
když veselosti není bytí,
a smůla drží na nohou,
přivážou si radši nití
starou píseň ubohou.
propletou se korálkami,
zenechájí stopy stínu,
právě oni zápalkami,
dávaj ohni sílu.
V hlíně nechávají vzkazy,
lásku kreslí do písku,
mnohdy jako vrazi,
stále smrti na blízku.