Líh nad lásku

Pociťuji mezi prsty niterné šimrání.
To mi asi mezi prsty protéká život...

Trávím hodně nocí
v zakouřených hospodách.
V ústech retko a v dlani pivo,
malá vůle – můj vrah.

Či v ústech cizí holky jazyk
a v srdci věčný vnitřní boj,
v němž anděl čerta neporazí.

Moc nepomáhám anděloj,
a tedy životu, jež vede
blíž ke slunci z té louže šedé!...

Kráčím prý v tátových šlépějích
tou cestou jednoduchou, marnou,
kde víc než láska voní líh,
kde lidé nežijou, jen stárnou…