Procházíš se ulicemi a přitom nic nevidíš,
mlčky jdeš krajinou oči v zem obracíš,
o krásném životě v duchu si sníš,
neboj se štěstí a přistup blíž.
Život se zdá tk smutný a chladný,
však každému z nás hoří plamínek naděje,
řeknu ti jedno a to ze věřit není marný,
vždycky človek najde ty spravný koleje.
Každej máme svýho strážnýho anděla,
ten bude se snažit nás světlem vést,
vše bude jiné než jak si dříve viděla,
dej slunce růžim,co chtěly by kvést...
nádherná ... díky za povzbuzení... z tvé básenky ta naděje uplně pryští... neboj :o)
27.10.2007 18:05:00 | Nút