Na cestě po schodech
co vedou nahoru
kam tě tvé svědomí
chce za ruku vést
vyplakej ze sebe
tu starou osobu
Tu kterou v sobě
už nemůžeš snést
Ty slzy uvězni
do tůňky osudu
A kolem ní nechej
květiny kvést
Pak lístky okvětní
(Života ozdobu)
za chůze rozhazuj
vždy do svých cest
žíznivě procházím
droboučká písmenka,
abych se na chvíli
osvěžila...
tvá "tůňka osudu",
i když jen nevelká,
doslova (skutečně)
políbila...
13.11.2007 20:36:00 | Cecilka
Fantastická! :) Tak jako všechny tvoje... jen nechápu proč to lidé "netipují" ...?
02.11.2007 17:13:00 | Sigurd II.
Potokem slz pěkně lehce a houpavě unáší, v rytmu a rýmu, a to se počítá. Můj druhý supertip!
28.10.2007 19:01:00 | prostě Zuzana