Stojím tu sama,
v denním světle, náhá
svlečená ze všech předsudků.
Už ne panna.
Dokážu odlišit slova od skutků.
Paprsky slunce odhalují
všechny moje nedokonalosti.
Šedivý mraky nade mnou plují
a já mám tolik drzosti
Tolik opovážlivosti - tvrdit
vám všem do očí,
že se mnou se nebudete nudit.
Nejsem ani domina so si Vás kolem prstu otočí.
Možná nejsem víla z pohádky,
ale stále jsem zůstala čistá.
A stále podávám jen živou vodu
a jsem si jistá,
že mám co nabídnout.
Všeho ubývá, ale city neřídnou.
Stojím tu náhá
a duší svlečenou
bez plánů ale s láskou na dlani.
Neuvidíte mě ubrečenou
s pusou plnou tlachání.
Přestaňte rozesmívat Boha
vyprávěním o tom, co byste chtěli.
Láska není něco, co se dělí.
Všem patří celá bez rozdílu
jen ve mě nehledejte princeznu, královnu či vílu.
Stojím tu nahá
ne však pokořená,trochu malá holka
z části už dospělá žena
Je zvláštní zkoušet psát komentář k básni, ke které není co dodat. Proč to tedy píšu? Jen proto, že mi dva body jako tip připadají málo. Bez legrace a pokrytectví. Je moc hezká.
30.12.2007 12:42:00 | Dračičák
ahoj,ty (ne)vílo z pohádky,musim říct,že já i bez slunečních paprsků vidím hlavně tvoje "dokonalosti",tak doufám,že tě takhle uvidí i ten pan Božský,který na tebe někde čeká....jinak dílko moc super!
03.11.2007 22:39:00 | Courtnei