Zas Tě obejmu

Vrátím se, za pár dní, přestaň věšet hlavu,
nač můj milý nač?
Směřovat zrakem dolů..... k zemi?
Spíš pohlédni k blankytnému nebi,
a usměj se na mě..
Vždyť uběhne to, jako voda,
a těšení se naplní,
vlna štěstí zaplaví, Tvou osamělou tvář..
Tak nač můj milý nač?
Se tak zoufale v náručí mém choulíš?
Brzy se vrátím ..
A ty budeš smět dělat, to co rád děláváš ..

Kroužit prstem po mých rtech,
hladit po vlasech,
držet za ruku a zimou zuby drkotat,
o teplo v kabátě mým zaškemrat,
lehtat mě bradou na krku,
pod vlasy šimrat na šíji,
rozprodit krásu motýlí,
v žaludku a pak ..
Zlobit mě, štípat do míst sedavých,
lehtat mě prstem na dlaních.
Smát se mi směle do ucha,
myslet si jaký jsem popleta,
když omylem přeřekem začnu se smát ..

A Ty, směješ se, šťastný jsi i Ty snad,
to vše připomíná mi, když rukous máv.
Na pozdrav do dálky ..
A oční korálky, rozkutálely se do klína.
A realita tak tuze upřímná,
zas oddělí nás na čas dlouhý ..
Dva dny, tak nesmyslně krátký,
zbyly nám ..
Vrátím se, nevěš hlavu dále,
zvedni ji a zas se těš,
až pátek nadejte a ty vlakem,
přijedeš a já radostí, velkým tlakem..

Zas Tě obejmu ..