Anotace: .....
Pod víčka
spících výčitek
smutečních gest
zraněna v ústech
tebe letmě přečteného
prázdnotou mlčenlivého pokoje
co bolestně
ruce vzpíná
rozevlátým rukopisem
zapleteným do prstů mé touhy
spletu mé city do prstýnků
očních duhovek
a až ráno otevřeš oči
ve všem co tě bude míjet
budou nepatrné značky
mého milování
jak střípky
z rozbitého zrcadla
stovky dotyků
rukou zimních královen
/poznamenáno
vysokonapěťovým klidem
dvou slov/
Jen já zůstanu stejná.
Každá prožitá minuta života a zkušenost v ní nabytá ...
... nás mění ...
a i když si to neuvědomujeme, ....
.... již na konci nepatrného časového úseku 60ti vteřin ..
neuronová spojení zakomponují na základě prožitého desítky podvědomých závěrů do našeho vědomí
a tak i to že někdy opakujeme stále stejné chyby, ...
... je vlastně výsledkem těchto závěrů ....
*- ... prostě, ... někdy se to podařit ... musí ...
31.10.2007 16:56:00 | HarryHH
"a až ráno otevřeš oči
ne všem co tě bude míjet
budou nepatrné značky"
Prosím, zamysli se ještě nad tímto,... myslím, že jde jen o překlep...
Pro mně supertip, je to nádherná báseň, Lucinko... A nezapomeň... že Tě máme rádi a myslíme na Tebe... a až... (písni) :-*
30.10.2007 07:24:00 | Levandule