Barevnou peřinou
přikrývá se zem,
negližé krajkové,
již obléká si z zrána,
hřejivé výdechy
splývají s mlživým oparem,
pak únavně celým dnem
vleče se jako stará dáma,
nad šálkem voňavým
vzpomínku uroním zase,
ohřeju s povzdechem
zkřehlé své ruce,
nostalgicky podléhám
té podzimní kráse,
dlaně jsem ohřál si,
však
studí mě srdce...
Když podzimní chlad
se do srdce vkrádá
a vzpomínky voní
jak čerstvě mletá káva
teplem těch dlaní
zkus rozehřát mrznoucí sníh
...
krásná báseň :o)
14.11.2007 07:11:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd