Vteřiny věčnosti
Vteřiny věčnosti
Vědomě jsem vešla
do hnízda zla a dobra,
protože se v něm narodily
moje další děti
Stala jsem se
slunečním paprskem
svázaným černou mašlí
Kopyta únavy drtí
něžné vločky dnů
Beznaděj střídá
jahodová vůně
doteků všedních chvilek
Vteřiny kouzelných úsměvů
prorostlé s věčností
našich snů
jsou plícemi
chůze na laně lásky
nad propastí
rozšklebených úst
nepřejícnosti
I se srdcem
jako cedník
děravým bolestí
budu dál
na trase úsečky
dvou domovů
zahradníkem
čtyř vzácných květin
dětských očí
Recept na přežití
ukrývám v kočičí tlapce,
kterou chrání drápky povahy
v měkkých polštářcích duše
s kabátkem
těch nejjemnějších chloupků
pro pohlazení
lidského nadvědomí
pro ticho vesmíru
v nás
(a pro Tvé štěstí někde za čelem… miláčku)
Komentáře (15)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Ach Levandulko, jak moc Ti rozumím, nevím, co k Tvé básni napsat, snad jen, že bych také něco chtěla, a jaký že je ten recept? Vím, že tajně ukrytý ... :´(
13.11.2007 15:55:00 | NikitaNikaT.
Tvoje nejmladší dcera si právě propíchla ucho na náušnici...až mě mrazí - máme doma magora...:-)
06.11.2007 17:50:00 | G.P.
Kolik dětí-tolik velkých starostí,ale také občas velká radost a láska,kterou umí dát jen dítě a
starosti jsou vymizíkovány.
01.11.2007 19:44:00 | s.e.n
:* vic napisu az prijdu ze skoly, pripadne z hodiny ivt
01.11.2007 07:17:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
...kytičky jahod jsou nejnádhernější srdeční svítání...krásné ráno..oběma:-)
01.11.2007 07:14:00 | Žqáry
