Putující podzimem

koruny rezavých listů
a dlaně chytající čas,
naděje v mlze pohledů
skrývá touhy v nás............
kráčím tak tiše po mokré cestě,
kdy potkám tě vůbec - nevím už jistě.....
pavučinu s démanty zachytí mé vlasy,
ta čerň bez konce v moři další krásy,
velebné ticho proniklo křikem v duši,
nepomůže naivně zacpat si uši,
tak sklonila jsem hlavu
a poskládala představy - jako noviny,
ať hodí kamenem, kdo je bez viny...