Ravena

Na vrcholku černých skal
bílým šatem vítr vál.
Nad hlavou ztemnělé mraky
pod nohama dravé ptáky.

Duše zpívá píseň tesknou
oči blankytem se lesknou.
Divná slova, divný zpěv,
v žilách tuhne strachy krev

Vítr vane, šat se chvěje
smrtka s kosou jen se směje
řka: "Mimořádná prémie?"
Ne, to děvče nežije..

Bosou nohou šlépěj vzniká
do té skály slova říká.
Vzpomíná a zavře oči
svět se zbláznil, proč se točí?

"Sbohem." řekla dívka v pláči
ke štěstí prý málo stačí.
Zemřela v náručí skály
vydechla a flétny hrály.

pak se z dálky ozval hlas...

"V měsíci třpytu
černá růže v skrytu
utéci chtěla
kdyby odletěla
Nezemřela by.."

A v téhleté chvíli
ach živůtek milý
Dostala Ravena
Ač dechu zbavena
zpátky...

Rozhlédla se dravčím zrakem
z člověka se stala ptákem
roztáhla svá křídla temná
Vzlétla, čistá, krásná, jemná

...jen z dálky byly slyšet hlasy vran...