Citový (ne)čas

Jak dlouho už v tom kabátu chodíš,
v tom ze vzpomínek
ano, myslím ten tmavý,
na kterém zanikají světlé šmouhy,
co by chvilková štěstí.

Vidím, že máš nové rukavice.
Kolikpak tě stály?
Zbytek lásky...
trochu drahé, nemyslíš?
..jen abys nesáhl na radost,

A co třeba se obout do zoufalství,
zašněrovat stísňující tkaničky,
a na kalhotách smutku
dopnout pásek nevole...
...ochrání tě proti lásce.

Co se ještě trochu přiodít?
Venku je přeci tak přívětivě
a těch citových nemocí,
sám přeci víš
jak strašné je zemřít...

...třeba na naději.